0

Jak zbavit stáří jistoty

Je to téměř optický klam: nad japonským, evropským i americkým obzorem se tyčí penzijní krize. Problém je skutečný, třebaže zveličovaný. Klam tkví v některých plánech, které vznikají, aby se s ním vyrovnaly.

Hlavní otázkou je to, zda privatizace penzijních systémů, navrhovaná ve Spojených státech prezidentem Georgem W. Bushem ve vztahu k programu Sociální zabezpečení, dokáže problém vyřešit, nebo zda jen situaci zhorší. Vzhledem k tomu, že se mnohé země rozmýšlejí, jestli mají zavést určitou variantu Bushova plánu, otázka vyžaduje pečlivé uvážení.

Privatizace sama o sobě očividně řešením není. Nešťastný americký soukromý penzijní systém – dnes zadlužený v řádu stovek miliard dolarů – už podle všeho spěje k vládní výpomoci. Bývaly doby, kdy privatizace – umožňující jednotlivcům zřídit si individuální spořící účty – vyhlížela lépe než Sociální zabezpečení, které investuje do státních pokladničních poukázek s nižšími výnosy. Zastánci privatizace tvrdili, že fondy by si vedly mnohem lépe, pokud by investovaly do akcií, a předpovídali výnos 9%.

Akciový trh ovšem výnosy negarantuje; ba nezaručuje ani to, že hodnota akcií udrží krok s inflací – a byly doby, kdy krok nedržela. Americká soustava Sociálního zabezpečení chrání jednotlivce před vrtochy trhu a inflace a poskytuje určitou formu pojištění, kterou soukromý trh nenabízí.