0

Ponaučení z černošského cunami

Svět je zděšen americkou reakcí na hurikán Katrina a jeho následky v New Orleans. Čtyři roky po teroristických útocích ze září 2001 a poté, co byly miliardy dolarů údajně utraceny za „připravenost“ na další stav nouze, předvedla Amerika světu, že připravena nebyla – a to ani na událost, která se blížila s dostatečným varováním.

Rozdíl mezi asijským cunami loni v prosinci a tím, co začíná být v Americe nazýváno černošské cunami – kvůli tomu, že události měly strašlivé dopady na chudé, převážně černošské obyvatele Louisiany –, je ohromující. Asijská pohroma ukázala schopnost postižených překonat dlouholeté rozepře, když rebelové z Acehu složili zbraně v zájmu cíle, jež je jim a zbytku Indonésie společný. Naproti tomu katastrofa v New Orleans – a v dalších místech podél amerického pobřeží Mexického zálivu – takové rozepře odkryla a zostřila.

Reakce Bushovy administrativy na hurikán potvrdila podezření mezi černochy, že ačkoli jejich syny možná pošlou bojovat do válek, jež Amerika vede, oni sami nejenže byli ponecháni stranou americké prosperity, ale nenašli ani pochopení, ani starost, když je nejvíc potřebovali. Evakuace sice byla nařízena, ale chudým nebyly poskytnuty žádné prostředky k jejímu provedení. Když se pomoc dostavila, bylo to, jak poznamenal komentátor New York Times, jako na Titaniku: bohatí a mocní se dostali pryč první.

Byl jsem v Thajsku ihned po cunami a viděl jsem působivou reakci této země. Thajci posílali letadly úředníky konzulátů a velvyslanectví do postižených oblastí, vědomi si pocitu bezmoci mezi těmi, kdo uvízli daleko od domova. Amerika bránila zahraničním představitelům v cestách do New Orleans na pomoc jejich občanům – zahanbena zřejmě tím, co by uviděli.