0

Méně halasu kolem americké stimulační injekce

MILÁN – Nástup hospodářské krize ve Spojených státech charakterizovaly nadměrné investice s vypůjčenými penězi na straně finančních institucí i sektoru domácností, což nafouklo bublinu aktiv, která nakonec praskla a v různé míře poškodila účetní bilance. Řešení následků vyžaduje opětovné stanovení hodnot aktiv, vzájemné oddlužení a nápravu účetních bilancí – výsledkem je dnešní vyšší míra úspor, značný pokles domácí poptávky a prudké zvýšení nezaměstnanosti.

Nejdůležitější otázka, před kterou dnes USA stojí, tedy zní, zda pokračující fiskální a monetární stimul může pomoci napravit ekonomiku, jak se někteří lidé domnívají. Jistě, na vrcholu krize měl kombinovaný efekt fiskálního stimulu a mohutného měnového uvolňování významný dopad na prevenci úvěrového zamrznutí a na omezení sestupné spirály cen aktiv a reálné ekonomické aktivity. Toto období však již skončilo.

Důvod je prostý: předkrizové období charakterizované spotřebou kapitálových zisků, které se nakonec ukázaly jako přinejmenším zčásti pomíjivé, zákonitě vedlo k postkrizovému období zdráhavých výdajů, snížené poptávky a vyšší nezaměstnanosti. Proticyklická politika může tyto negativní dopady zmírnit, ale nemůže odčinit škody nebo urychlit zotavení nad rámec poměrně přísných omezení.

V důsledku toho dnes přínosy spojené s deficitně financovanými impulzy v příjmech domácností umenšuje sklon ke spoření a obnově čistého jmění. Na straně podniků platí, že běží-li cyklus zásob bez výkyvů, investice a zaměstnanost kopírují poptávku. Dokud se tedy nevrátí poptávka, setrvají podniky ve fázi snižování nákladů.