0

Libanonský příklad pro Irák

Iráčtí voliči promluvili. Nyní musí být složena nová vláda a sepsána nová ústava. Jak uvádí Paul Salem, pro Iráčany usilující o ústavu, která dokáže usmířit šíitské, sunnitské, kurdské a turkmenské komunity v zemi, může být příkladem Libanon.

Obnova země zničené válkou, rozpolcené vnitřními spory a trýzněné zahraniční intervencí v tak výbušné části světa, jakou je Blízký východ, je jedním z nejsložitějších představitelných úkolů. Když se k tomu přidá touha vybudovat od základů demokracii v oblasti charakterizované autoritářskými vládami, stane se tento úkol téměř neuskutečnitelným. Před stejnou zkouškou však již stál v minulosti Libanon po své přízračně dlouhé občanské válce (1975-1990). Je možné, že některá ponaučení z této zkušenosti lze aplikovat i na Irák.

Obyvatelstvo Libanonu i Iráku tvoří prastaré komunity žijící v hranicích států vytyčených ve 20. století. Přestože v obou zemích existuje silný smysl pro moderní nacionalismus, při utváření politické identity a veřejného života hrají klíčovou roli staré etnické a náboženské komunity.

V obou zemích rovněž žije po boku tradičnějších elit také obstojně vzdělaná střední třída a inteligence. Obě společnosti mají smíšené dějiny zahrnující období pokojné a spolupracující politiky i období násilí a krveprolévání.