0

Sarančí léta Latinské Ameriky

Z Latinské Ameriky nepřestávají přicházet špatné zprávy. Ekonomické podmínky se zhoršují, společenská soudržnost se rozpadá a politická nestabilita narůstá. Není divu, když posledních dvanáct let Latinská Amerika nedělala nic jiného, než bloudila odnikud nikam. Majetek se rozprodal, státní dluhy se nafoukly, ale nic trvalejšího a užitečného se nevybudovalo. Byla to léta sarančat, jež spásla, co se dalo.

V posledních dvaceti letech se v Latinské Americe roční HDP na obyvatele pohyboval kolem 0,35 procenta. Při takovém tempu by státní hospodářství potřebovalo nejméně dvě stě let, aby svou velikost zdvojnásobilo. V Asii se přitom životní úroveň zdvojnásobuje každých deset let. Může toto latinskoamerické nedochůdče konkurovat světu jinak než stále nižšími mzdami?

Za ekonomickou stagnaci nemůže smůla, ale špatná vláda a řízení. Pokud se Latinská Amerika nezmění, mohla by jednoho dne vypadat jako Afrika - jako region slabých států s rozsáhlými neinstitucionalizovanými ekonomikami a všudypřítomnou chudobou. Na tuto cestu latinskou část Ameriky nasměrovaly čtyři hlavní faktory.

Za prvé: za dob latinskoamerické privatizační mánie šlo na aukční stupínek snad všechno, počínaje veřejnými službami a továrnami konče. Prodej aktiv jistou dobu pomáhal vyrovnávat rozpočty jednotlivých zemí a poskytoval prostředky k udržení spotřeby. Zisky z privatizace ale nakonec nijak nepřispěly ke zkvalitnění stávající infrastruktury ani k posílení konkurenceschopnosti exportu.