0

Kosovo a Koštunica

PRIŠTINA: „Vše vyžaduje změnu, takže se nezmění nakonec nic.“ Jak se zdá, tento slavný aforismus knížete Lampedusy z jeho neméně slavného románu Leopard se nyní přesně hodí na Kosovo po Miloševičově pádu. Je možné, aby demokraticky zvolený president znamenal, že se vše změnilo pro Srbsko, ale zhola nic v srbských vtazích ke Kosovu?

Ať už je Srbsko demokratické či nikoliv, jedna věc je zcela zřejmá: v příštích pěti letech má Kosovo jen mizivou naději, že se stane prosperující demokratickou zemí. Důvod je jednoduchý: Kosovo nikdy takové nebylo. Dnes je to území spravované OSN, které prochází transformací a překonává éru padesátiletého komunismu, deset let apartheidu podobné nadvládě Srbska a období pustošivé války. Navíc, dlouhodobý status Kosova je stále nevyřešen a nestanoven: třebaže se Kosovo stalo protektorátem OSN, stále formálně podléhá suverenitě rozpadající se Jugoslávské federace Srbska a Černé hory.

Dosáhnout toho, aby se Kosovo stalo demokratickým a ekonomicky prosperujícím státem, může být skutečně daleko nad možnosti Kosovanů, minimálně pro nejbližší léta, protože Kosovo se nejprve musí stát samostatným státem, aby kořeny prosperity a demokracie měly vůbec kde zakořenit. Resoluce rady bezpečnosti OSN č. 1244, tedy nejvyšší zákonná norma v zemi, toto předem vylučuje, pokud se na tom ovšem obě strany – tedy Srbsko a Kosovo – nedohodnou za jednacím stolem. Nicméně resoluce 1244 na druhé straně nebrání Kosovu, aby žádala vytvoření faktické vlády (či správy), která bude fungovat jako skutečná národní vláda.

Existují ale skutečné možnosti, jak tohoto dosáhnout. První demokratické místní volby v celé kosovské historii – ke kterým došlo jen nedávno – nepochybně vyvolají silný tlak Kosovanů, aby byla sepsána prozatímní ústava a aby se uskutečnily všeobecné volby. Další skutečností je to, že zde existuje široký konsensus ohledně rychlé privatizace.