15

Malthus, Marx a moderní růst

CAMBRIDGE – Příslib, že každá generace se bude mít lépe než ta předchozí, je fundamentální dogma moderní společnosti. Celkově vzato většina vyspělých ekonomik tento příslib splňuje, jelikož životní úrovně v posledních generacích rostou, vzdor propadům vlivem válek a finančních krizí.

Také v rozvojovém světě naprostá většina lidí začala zažívat vytrvalé zlepšování životních úrovní a velice rychle u nich vznikají podobná růstová očekávání. Promění ale budoucí generace, zejména ve vyspělých zemích, tato očekávání v realitu? Přestože je odpověď nejspíš kladná, rizika negativního vývoje se zdají vyšší než před několika desítkami let.

Všechny předpovědi, že se úděl lidstva zhorší, od Thomase Malthuse po Karla Marxe, se v moderní éře zatím vždy ukázaly jako naprosto mylné. Pokrok techniky doposavad nad překážkami hospodářského růstu vítězí. Periodické změny politické rovnováhy, občas mírumilovné, jindy nikoliv, zajišťují, že velká většina lidí má z rozvoje prospěch, třebaže někteří menší než jiní.

Malthusovy obavy z masového hladovění se tak v žádné mírové kapitalistické ekonomice nezhmotnily. A vzdor zneklidňujícímu poklesu podílu pracujících na příjmech v posledních desetiletích, se dlouhodobé vyhlídky stále vzpírají Marxově prognóze, že se kapitalismus projeví jako ožebračování dělníků. Životní úrovně po celém světě nadále rostou.