26

Západní strategie pro upadající Rusko

CAMBRIDGE – Aspenská strategická skupina, apolitické sdružení expertů na zahraniční politiku, jejímiž spolupředsedy jsou bývalý poradce amerického prezidenta pro otázky národní bezpečnosti Brent Scowcroft a já, se nedávno potýkala s otázkou, jak reagovat na počínání Ruska na Ukrajině. Nyní se se stejnou otázkou potýká NATO.

Západ se sice musí postavit ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a jeho snaze o zpochybnění zásady nezabírat území silou, která vznikla po roce 1945, avšak zároveň nesmí Rusko zcela izolovat. Západ má totiž s touto zemí společné zájmy týkající se jaderné bezpečnosti, nešíření jaderných zbraní, boje proti terorismu, Arktidy i regionálních otázek, jako jsou Írán a Afghánistán. Samotná zeměpisná poloha navíc dává Putinovi výhodu v případě jakéhokoliv vyhrocení konfliktu na Ukrajině.

Je přirozené cítit hněv nad Putinovým klamavým jednáním, avšak hněv není strategií. Západ musí vůči Rusku zavést finanční a energetické sankce, aby ho odradil od dalších kroků na Ukrajině; současně však nesmí ztratit ze zřetele potřebu spolupracovat s Ruskem v dalších otázkách. Nalezení rovnováhy mezi těmito cíli není snadné a z nové studené války by neměla prospěch žádná strana. Není tedy překvapivé, že když přišla na přetřes otázka konkrétních politických doporučení, rozdělila se Aspenská skupina na „vyvíječe tlaku“ a „jednatele“.

Toto dilema by se mělo zasadit do dlouhodobé perspektivy: v jaké Rusko doufáme ode dneška za deset let? Navzdory Putinovu agresivnímu používání síly a nabubřelé propagandě je Rusko zemí na ústupu. Putinova neliberální strategie pošilhávání po Východu a vedení nekonvenční války se Západem promění Rusko v čerpací stanici Číny a současně odřízne jeho ekonomiku od západního kapitálu, technologií a kontaktů, které tato země potřebuje.