13

Mýtus izolacionistické Ameriky

CAMBRIDGE – Obracejí se Spojené státy dovnitř a přiklánějí se k izolacionismu? Tuto otázku mi položila řada finančních a politických lídrů na nedávném Světovém ekonomickém fóru v Davosu a znovu zazněla několik dní poté na výroční Mnichovské bezpečnostní konferenci. V rázném projevu v Davosu americký ministr zahraniční John Kerry předložil jednoznačnou odpověď: „Amerika ani zdaleka neustupuje a je hrdá, že je ještě angažovanější než kdy dřív.“ Otázka přesto zůstala viset ve vzduchu.

Na rozdíl od davoské nálady před několika lety, kdy mnozí účastníci mylně chápali ekonomickou recesi jako dlouhodobý úpadek Ameriky, letos převažoval názor, že ekonomika USA získala zpět velkou část své fundamentální síly. Ekonomičtí škarohlídi se zaměřili spíš na dříve módní rozvíjející se trhy, jako je Brazílie, Rusko, Indie a Turecko.

Obavu z izolacionismu USA vyvolávají nedávné události. V prvé řadě je tu (dosavadní) americké odmítání zasáhnout vojensky v Sýrii. Dále je tu blížící se stažení amerických vojsk z Afghánistánu. Skutečnost, že prezident Barack Obama loni na podzim zrušil cestu do Asie, kvůli domácímu politickému patu v Kongresu USA a z něho vzešlého zablokování vládních orgánů, neudělala na lídry v regionu právě nejlepší dojem.

Ostatně jelikož se Kerryho čas a cesty zaměřily na Blízký východ, mnozí asijští lídři jsou přesvědčeni, že Obamově erbovní zahraniční politice – strategickému „posunu rovnováhy“ směrem k Asii – došel dech, přestože napětí mezi Čínou a Japonskem, zjevné ve vyjádřeních tamních lídrů v Davosu, se dále stupňuje.