3

Nové úvahy o JFK

CAMBRIDGE – Dvaadvacátého listopadu si připomeneme 50. výročí atentátu na prezidenta Johna F. Kennedyho. Pro lidi, kteří v té době žili, to byla jedna z oněch natolik šokujících událostí, že si pamatují, kde právě byli, když se tu zprávu dozvěděli. Já jsem onen dramatický titulek zahlédl ve chvíli, kdy jsem v Nairobi vystupoval z vlaku.

Kennedymu bylo pouhých 46 let, když ho v Dallasu zabil Lee Harvey Oswald, nespokojený bývalý mariňák, který zběhl na stranu Sovětského svazu. A přestože Kennedyho sužovalo onemocnění, navenek vrhal obraz člověka plného mládí a síly, což ještě více přispělo k dramatičnosti a srdceryvnosti jeho úmrtí.

Kennedyho mučednická smrt vedla mnohé Američany k tomu, aby ho začali řadit po bok velkých prezidentů typu George Washingtona a Abrahama Lincolna, avšak historikové jsou v hodnoceních zdrženlivější. Kritikové poukazují na jeho leckdy lehkovážné sexuální chování, na jeho chudou legislativní bilanci a na jeho neschopnost doprovodit slova činy. Zatímco Kennedy hovořil o občanských právech, daňových škrtech a snižování chudoby, byl to teprve jeho nástupce Lyndon Johnson, jenž využil Kennedyho mučednictví a svých mnohem impozantnějších politických schopností k tomu, aby ve zmíněných oblastech prosadil historické legislativní návrhy.

Anketa provedená v roce 2009 mezi 65 experty na americké prezidenty vyhodnotila JFK jako šestou nejvýznamnější americkou hlavu státu, zatímco nedávný průzkum mezi britskými experty na americkou politiku zařadil Kennedyho na patnácté místo. Na prezidenta, který strávil v úřadu necelé tři roky, jsou to působivé výsledky, avšak čeho Kennedy skutečně dosáhl a jak by se dějiny bývaly mohly změnit, kdyby nezemřel?