5

Obrana japonské sebeobrany

CAMBRIDGE – Od konce druhé světové války se Japonsko řídí Američany sepsanou „mírovou ústavou“, jejíž článek 9 zakazuje válku a omezuje nasazení japonských vojsk na případy sebeobrany. Premiér Šinzó Abe se nyní snaží prosadit legislativní úpravu, která by Japonsku umožnila novou interpretaci ústavy tak, aby zahrnovala „kolektivní sebeobranu“, v jejímž rámci by Japonsko rozšířilo svou bezpečnostní spolupráci s jinými zeměmi, především se Spojenými státy coby svým nejbližším spojencem.

Kritikové to považují za radikální odklon od sedmi desetiletí pacifismu. Abeho stěžejní cíle – zlepšit schopnost Japonska reagovat na hrozby, které ještě nejsou ozbrojeným útokem, umožnit zemi efektivnější účast na mezinárodních mírových aktivitách a předefinovat opatření k sebeobraně povolené na základě článku 9 – jsou však ve skutečnosti relativně skromné.

Obavy, že by tento krok vedl k zatažení Japonska do vzdálených amerických válek, jsou obdobně přehnané. Nová pravidla byla pečlivě vybrána tak, aby podobné avantýry zakazovala a současně umožnila Japonsku užší spolupráci s USA při řešení přímých hrozeb pro japonskou bezpečnost.

Není těžké pochopit, proč se Abe snaží rozšířit právo na sebeobranu. Japonsko leží v nebezpečné oblasti, kde hrozí riziko, že hluboce zakořeněná napětí kdykoliv vzplanou.