6

Suverénní dluh opět na startu

CAMBRIDGE – Argentině a jejím bankéřům bylo znemožněno naplnit dohody o restrukturalizaci dluhu dosažené s věřiteli, dokud nebudou plně uhrazeny závazky 7% neústupných věřitelů, kteří tyto dohody odmítli – na tomto rozhodnutí se už pravděpodobně nic nezmění, neboť ho nyní potvrdil americký Nejvyšší soud. Litovat Argentinu je sice obtížné, avšak rozhodnutí ve prospěch neústupných investorů je špatnou zprávou pro globální finanční soustavu a vrací mezinárodní režim restrukturalizace suverénních dluhů o krok zpět.

Proč je tak těžké cítit sympatie s rozvojovou zemí, která nedokáže splatit své dluhy? Například proto, že v roce 2001 Argentina jednostranně vyhlásila neschopnost splácet své závazky, totiž celý svůj stomiliardový dluh – byl to neobvyklý krok, protože se země ani nepokusila vyjednat s věřiteli nové podmínky. A když se v roce 2005 vláda konečně uvolila k jednání o výměně dluhu, mohla si téměř diktovat podmínky – sedmdesátiprocentní „sestřih“.

V nadcházejících deseti letech realizovali prezidentka Cristina Fernándezová Kirchnerová a její zesnulý manžel a předchůdce Néstor Kirchner řadu křiklavě špatných ekonomických politik. Nezávislost centrální banky a statistického úřadu byly například vážně narušeny, když si Fernándezová vynutila zavedení indexu spotřebitelských cen, který hrubě podhodnocuje míru inflace. Smlouvy se porušovaly a zahraniční firmy znárodňovaly. A když prudce rostoucí globální ceny hlavních argentinských zemědělských komodit poskytly zemi neocenitelnou šanci zvednout výkonnost a zvýšit chronicky nedostatečné příjmy v zahraniční měně, zavedla Fernándezová na vývoz sóji, pšenice a hovězího masa vysoká cla a kvóty.

Leckdo by mohl opáčit, že neústupné hedgeové fondy, které na Argentinu podaly žaloby, si rovněž nezaslouží žádné sympatie. Mnoha z nich se říká „supí fondy“, jelikož koupily dluh s obrovskou slevou od původních věřitelů v naději, že na nich budou následně díky soudním rozhodnutím profitovat.