3

Eurozóna na křižovatce

PAŘÍŽ – Do roku 2014 vstupují finanční trhy klidné a evropští politici s pocitem úlevy, avšak základní problémy, které v posledních letech živily krizi eura, přetrvávají a nyní přichází čas na jejich řešení. Alespoň to tvrdí dvě důležité nedávné studie, přičemž první pochází z dílny dvoustranické skupiny německých ekonomů, právníků a politologů s názvem Glienicker Gruppe, zatímco autorem druhé je Ashoka Mody, bývalý představitel Mezinárodního měnového fondu, který dnes působí na Princetonské univerzitě a v evropském mozkovém trustu Bruegel.

Kromě potřeby jednat se však autoři prakticky na ničem jiném neshodnou. Německá skupina tvrdí, že přežití eurozóny vyžaduje politickou unii vybavenou společným rozpočtem. Mody říká, že federalistické plány Evropské unie čekala pět desetiletí jen samá zklamání a že jedinou cestou vpřed je vzdát se snahy o jemné ladění národních ekonomik z Bruselu a místo toho usilovat o decentralizovanou unii.

Jejich společná premisa je správná: uspokojení z vývoje kolem krize eura je pomýlené, dosud přijatá opatření nejdou dostatečně daleko, aby mohla zajistit trvalou stabilitu, a současného období úlevy by se mělo využít k navržení trvalé architektury evropského bloku. Nástup velké vládní koalice v Německu spolu se jmenováním nové evropské administrativy po květnových volbách do Evropského parlamentu navíc vytváří příležitost k novému myšlení.

Neshody mezi oběma studiemi nemají ekonomický, nýbrž politický ráz. Glienicker Gruppe tvrdí, že stabilní měnová unie potřebuje mechanismus transferů, který pomůže překonávat těžké hospodářské poklesy, a legitimní vládu, jež zajistí, aby za všech okolností a ve všech zemích měla navrch vláda zákona. Přitom argumentuje tím, že EU již překročila integrační práh, za nímž se členské země EU nemohou chovat nezávisle. Míra vzájemné závislosti, kterou vytvořilo euro, volá po odpovídajících nástrojích řízení společných veřejných statků. Autoři mají za to, že si eurozóna nemůže dovolit neofašistickou vládu v některé členské zemi a že prevence takového výsledku vyžaduje cukr (transferové mechanismy) i bič (nadnárodní pravomoci).