7

Asijské demokratické drama

ŽENEVA – Asijské politické spektrum se pohybuje od brutálního despotismu v Severní Koreji po osvícenou konstituční monarchii v Bhútánu (tak osvícenou, že začala používat ukazatel hrubého národního štěstí jako alternativu k hrubému domácímu produktu). Mezi těmito dvěma protipóly se přitom nachází mnoho různých odstínů. Opět se však objevuje stará výtka, že Asie není uzpůsobená k demokracii na západní způsob. Mají skeptikové pravdu?

V jižní a východní Asii mají demokracie převahu nad diktaturami v poměru sedmnáct ku šesti. Demokracie však zažívají bouřlivé časy. Politický pat v Thajsku provázený mohutnými demonstracemi proti demokracii pronikl do světových titulků a ani volby v Bangladéši se neobešly bez násilných protestů. Na Srí Lance dochází k rozsáhlému porušování lidských práv. Kambodžané trpí brutálním politickým útiskem. A politický život v největší demokracii světa Indii je rozháraný a chaotický.

Přesto je představa demokratické exkluzivity mylná a současně i historicky krátkozraká. Ačkoliv téměř všechny západní země jsou v současnosti demokraciemi, je tomu tak teprve od 90. let. O pouhé půlstoletí dříve se dal počet západních demokracií spočítat na prstech. A i tyto demokracie byly nedokonalé: použijeme-li nejzákladnější měřítko demokracie – všeobecné volební právo –, pak se daly Spojené státy považovat za opravdu demokratickou zemi až po vítězstvích občanských práv v 60. letech.

A třebaže byla Velká Británie ve dvacátém století majákem demokracie, nerozšířila tento princip na celé své impérium, které zahrnovalo větší počet lidí a větší území než jakákoliv předchozí světová mocnost. Britové potlačovali hnutí za nezávislost v Indii a na celém Blízkém východě a v Africe (ačkoliv mnozí členové těchto hnutí ochotně bojovali za Británii v obou světových válkách).