0

Nový japonský model politického vedení

AMSTERDAM – V záplavě děsivých zpráv z Japonska lze zavedení nových měřítek politického vedení v této zemi snadno přehlédnout – zčásti i proto, že se japonské sdělovací prostředky drží starého zvyku automaticky kritizovat způsob, jímž se vedoucí představitelé potýkají s katastrofou, a mnoho zahraničních reportérů postrádajících perspektivu tento kritický tón jednoduše přebírá. V porovnání s chaosem po katastrofálním zemětřesení v Kóbe v roce 1995, kdy jako by si úřady umyly ruce nad utrpením obětí, však rozdíl snad ani nemůže být větší.

Tentokrát vynakládá vláda premiéra Naota Kana a jeho Demokratické strany Japonska (DPJ) maximální úsilí včetně nevídaně intenzivního zapojení jeho kabinetu a nově utvořených specializovaných týmů. I samotný premiér pravidelně vystupuje v televizi s příslušnými činiteli, kteří mají na sobě pracovní kombinézy, běžné mezi japonskými techniky.

V roce 1995 se o občany Kóbe vyproštěné z trosek pečovalo jen v případě, že patřili k některé velké korporaci nebo náboženské skupině. Od ostatních se očekávalo, že se o sebe v převážné míře postarají sami. Byl to odraz korporativistického přístupu na „feudální“ způsob, v němž přímý vztah mezi občanem a státem nehrál žádnou roli. Toto všeobecně odsuzované opomíjení obětí zemětřesení v Kóbe vládou patřilo mezi hlavní příčiny veřejného rozhořčení, jež pomohlo zpopularizovat reformní hnutí, ze kterého vzešel i samotný Kan.

Dnešní japonská média bohužel tento historický kontext přehlížejí. Například deník Nihon Keizai Šimbun si nedávno postěžoval na nedostatky v reakci Kanovy vlády a zdůraznil slabou linii velení od kabinetu k činitelům zajišťujícím záchranné operace a dodávky. Přitom však zapomněl poznamenat, že právě špatná koordinace spojovaná s absencí politického rozhodování na úrovni kabinetu byla hlavní slabinou japonského politického systému, kterou si zakladatelé DPJ předsevzali překonat.