0

Islám jako nástroj modernizace

Velikou obavou v Iráku a na širším Středním východě je to, že islám a modernizace jsou nepřátelé. Avšak malajsijská historie posledních tří desítek let ukazuje, že toto přesvědčení je mylné. Ve skutečnosti se islamizace prokázala jako účinný politický prostředek hledání souladu mezi většinou Malajsijců a prudkým hospodářským rozvojem země.

Na počátku 70. let, kdy země stále ještě byla drtivou převahou zemědělská a islamizace se teprve dostávala do pohybu, Malajsie zavedla takzvanou „Novou hospodářskou politiku“ navrženou tak, aby napomohla většině Malajsijců získat větší podíl na bohatství země. Po třech desetiletích velkolepého hospodářského růstu se dnes většině Malajsijců daří a jsou spokojení, a to nejen díky sekulárnímu kapitalismu, ale také díky obnovenému smyslu pro islámskou totožnost země, která – z velké části – přijala modernizaci za svou. (Samozřejmě že tu a tam nalezneme paradoxy, jako když jde obhajoba globalizace ruku v ruce s voláním po tužší cenzuře.)

Když se v 70. letech začala prosazovat islamizace, do popředí se dostali islámsky orientovaní politici jako Anwar Ibrahím. Islám, který prosazovali, však nehleděl do minulosti; naopak, jeho snahou bylo vytvořit modernizační hospodářskou politiku, která by zohledňovala záležitosti, jež jsou pro muslimy citlivé.

Tváří v tvář masové popularitě tohoto hnutí se vláda tehdejšího ministerského předsedy Mahathira Mohamada rozhodla včlenit Anwara Ibrahíma do své Národní organizace sjednocených Malajsijců (UMNO), dominantní strany vládnoucí koalice v zemi. Strategie se osvědčila a pomohla oslabit islámskou opozici vůči bolestivým změnám, jež doprovázely rychlou hospodářskou modernizaci země.