Je NATO největší obětí války proti terorismu?

S koncem válek přicházejí diplomatické a politické pitvy. Na závěry o ,,válce proti terorismu`` v Afghánistánu je zatím brzy. Brzy však není na jiné, předběžné závěry. První z nich se týká takřka revolučních změn ve vztazích mezi NATO a Ruskem. Mnohem obtížněji je pak vidět hluboká a vlastní rukou zasazená rána, jež se otevřela uvnitř samotné Severoatlantické aliance.

Od samého počátku krize - od 11. září - se všichni evropští členové NATO (a samozřejmě další země) okamžitě postavili se svou morální a politickou solidaritou za Spojené státy a nabídli jim svou spolupráci. Vůbec poprvé od založení Severoatlantické aliance byl použit článek 5 Washingtonské dohody.

Smyslem Washingtonské dohody, jež byla podepsána už téměř před půlstoletím, na začátku studené války, bylo účinně se postavit sovětské hrozbě. Její podstatou je článek 5, který říká, že útok proti jednomu členu aliance bude považován za útok proti všem členům aliance. Tímto článkem se NATO liší od všech ostatních obranných aliancí v celé lidské historii; je v něm totiž obsažena časově neohraničená záruka kolektivní obrany. Do 11. září 2001 ji nebylo nikdy nutné aktivovat.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/ve6knLj/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.