Gordon Brown chce očividně vystřídat Tonyho Blaira ve funkci britského premiéra. Méně očividné však je, že je ochoten učinit, co je nezbytné, aby dovedl Labouristickou stranu v příštích všeobecných volbách k vítězství. V jistém kritickém smyslu musí odmítnout Blairův odkaz, což přinejmenším znamená slíbit, že stáhne Británii z války v Iráku.
Brown po premiérském křesle touží již od 12. května 1994, tedy od onoho osudného dne, kdy tehdejší předák opozičních labouristů John Smith náhle podlehl infarktu. O dva týdny později, 31. května, se Blair s Brownem sešli v jedné malé restauraci v severním Londýně a debatovali o tom, kdo by měl vedení strany převzít. Na konci diskuse uzavřeli dvojí dohodu: Brown ustoupí a podpoří Blaira ve funkci příštího stranického vůdce; Blair se výměnou za to později vzdá vedení v jeho prospěch.
Klíčové, ale zákonité přitom je, že se nedohodli, kdy či za jakých okolností Blair svou část dohody naplní. Samozřejmě nemohli předvídat, že Blair v letech 1997, 2001 a 2005 vyhraje labouristům bezprecedentní troje po sobě jdoucí volby, a udrží tak Labouristickou stranu u moci rekordně dlouhou dobu, která nakonec může trvat až 13 let.
Gordon Brown chce očividně vystřídat Tonyho Blaira ve funkci britského premiéra. Méně očividné však je, že je ochoten učinit, co je nezbytné, aby dovedl Labouristickou stranu v příštích všeobecných volbách k vítězství. V jistém kritickém smyslu musí odmítnout Blairův odkaz, což přinejmenším znamená slíbit, že stáhne Británii z války v Iráku.
Brown po premiérském křesle touží již od 12. května 1994, tedy od onoho osudného dne, kdy tehdejší předák opozičních labouristů John Smith náhle podlehl infarktu. O dva týdny později, 31. května, se Blair s Brownem sešli v jedné malé restauraci v severním Londýně a debatovali o tom, kdo by měl vedení strany převzít. Na konci diskuse uzavřeli dvojí dohodu: Brown ustoupí a podpoří Blaira ve funkci příštího stranického vůdce; Blair se výměnou za to později vzdá vedení v jeho prospěch.
Klíčové, ale zákonité přitom je, že se nedohodli, kdy či za jakých okolností Blair svou část dohody naplní. Samozřejmě nemohli předvídat, že Blair v letech 1997, 2001 a 2005 vyhraje labouristům bezprecedentní troje po sobě jdoucí volby, a udrží tak Labouristickou stranu u moci rekordně dlouhou dobu, která nakonec může trvat až 13 let.