0

Vyplatí se akademická svoboda?

WARWICK – Můžeme si v dobách hospodářské krize dovolit akademickou svobodu? Právě to bylo letos tématem diskuse při každoročním podepisování Magna Charta Universitatum na půdě Boloňské univerzity, pramáti všech univerzit.

Tato Magna Charta je světově nejviditelnějším prohlášením principů podpory a ochrany univerzitní autonomie. Za poslední dvě desetiletí ji podepsalo 700 ústavů vyššího vzdělávání ze všech kontinentů. Přetrvává však vtíravý pocit, že teď, když obyčejní lidé mají co dělat, aby vůbec vyšli s penězi, jsou univerzity zbytečný přepych.

Důvody ke znepokojení tu jsou odjakživa. V minulosti se univerzity zřizovaly v dobách hojnosti, obvykle proto, aby lidi povzbuzovaly k přemýšlení přesahujícímu jejich bezprostřední potřeby pro přežití a k úvahám o více povznášejících duchovních či národních cílech. Před téměř 50 lety statisticky uvažující historik vědy Derek de Solla Price podotkl, že nejlepším ukazatelem produkce akademického výzkumu je národní spotřeba energie na hlavu: obě rostou společně.

To stěží někoho překvapí. Z ryze ekonomického pohledu akademická svoboda vyžaduje relativní imunitu vůči nákladům, ať už plynou z experimentů pokus-omyl anebo z radikálnějšího zpochybňování statu quo. Měly by ale teď univerzity snížit své požadavky, aby vyšly vstříc potřebám širší společnosti, v neposlední řadě s ohledem na svou uhlíkovou stopu?