0

Irsko na lavici obžalovaných

Komise evropských ministrů financí odsoudila Irsko a jeho rozpočet. Poprvé v dějinách Evropské unie tak využila pravomoci, kterou jí uděluje článek 99 Smlouvy. Výtka byla udělena snad nejúspěšnější evropské ekonomice: Irsko má v rámci EU druhý nejvyšší rozpočtový přebytek, druhý nejnižší státní dluh a ze zemí evropské měnové unie vykázalo v devadesátých letech daleko nejvyšší růst.

Tento krok a pohnutky, jež k němu vedly, nemají precedens. Plánovaný irský rozpočet pro rok 2001 předpokládá mírné snížení veřejných výdajů – z 31 na 30,8 procenta HDP – a současné snížení daní o zhruba 0,6 procenta HDP. V důsledku toho podle předpovědí klesne jeho rozpočtový přebytek z 4,7 na 4,3 procenta HDP.

Nemálo Evropanům nedá bezpříkladný úspěch Irska klidně spát. Všichni ministři financí, kteří Irsko pokárali, by rádi na svém stole viděli stejná růžová čísla jako jejich irský kolega. Ovšem podle Evropské komise a týchž ministrů financí může irský přístup k daňové politice vyvolat silný inflační tlak v beztak přehřáté ekonomice, což si zaslouží maximální trest.

Odsouzení Irska je však nebezpečná chyba, jak z hlediska jeho významu, tak z pohledu metodologie. Roste-li země tak rychle jako Irsko – tedy rychleji než je evropský průměr – je inflace nejen nevyhnutelná, ale zároveň potřebná. Zvyšováním „reálného směnného kursu“ pomůže inflace zpomalit irskou ekonomiku, pokud růst produktivity nestačí k tomu, aby udržel konkurenceschopnost.