http://prosyn.org/tcdispa/cs;
New Comment
Email this piece to a friend
Contact us
Please select an option
- Secure publication rights
- Submit a commentary for publication
- Website help
- Careers
- Advertise with us
- Feedback/general inquiries
- Education Subscriptions
- Corporate Subscriptions
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Please wait, fetching the form
Írán oslavuje třiadvacáté výročí své Islámské revoluce nostalgickými výpady proti ,,velkému Satanovi Americe``. Zčásti díky tomu, že americký prezident Bush označil Írán za součást ,,osy zla``, která podporuje terorismus a produkci zbraní masového ničení. Avsak pod povrchem už Írán dávno není státem Ajatolláha Chomejního a islámského práva saríi.
Pravda, Írán si zasluhuje označení regionálního, a dost možná globálního zdroje nestability: jeho podpora libanonského fundamentalistického hnutí Hizballáh s úspěchem podkopává už beztak mizivou naději na palestinsko-izraelské usmíření. Vnitřní vývoj Íránu je ovsem komplexní a démonizace islámské republiky mu rozhodně neprospívá. Stejně nedobré je rovněž dělit Íránce na ,,konzervativce`` a ,,reformátory``.
Írán je v mnoha ohledech možná nejzajímavějsí zemí v regionu. Má totiž největsí sance dospět - nikoli k demokraci v západním slova smyslu - ale k větsí otevřenosti a liberalizaci. Paradoxem je, tento jeho potenciál vychází z jeho ideologie islámského státu. Po prvních neklidných a násilných letech íránské revoluce přisly roky pozoruhodného pokroku. Například:
We hope you're enjoying Project Syndicate.
To continue reading, subscribe now.
Subscribe
Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.
Already have an account or want to create one? Log in