0

Indie a její „čínský“ syndrom

CAMBRIDGE: Indie se může v nastávajících letech stát tím největším překvapením ekonomického světa. Třebaže jedna miliarda indických obyvatel tvoří ne méně než jednu šestinu lidstva, a nehledě na skutečnost, že Indie představuje největší demokratickou zemi světa, neustále zůstává mimo zorná pole radarů většiny pozorovatelů světové ekonomiky. To se ale brzy může zásadně změnit, neboť Indie se dala do pohybu. Zůstane-li na cestě hospodářských reforem, stane se Indie během několika málo let jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik světa a rovněž jednou z nejžádanějších lokalit, vyhledávanou všemi zahraničními investory. Je nejspíše pravděpodobné, že společně s ekonomickými úspěchy vzroste také celosvětový politický vliv Indie, že kterého bude dále profitovat jak demokracie, tak i globální ekonomika.

Současný nízký výkon Indie není nijak nesnadné pochopit. Při zrodu její nezávislosti před půl stoletím vyslal první ministerský předseda Indie, Džaváharlál Nehrú, zemi cestou protekcionismu a socialismu – tedy dvěma nejzhoubnějšími a sebezničujícími ekonomickými strategiemi moderní doby. Nicméně je třeba dodat, že zemi, která po desetiletí bojovala proti britskému imperialismu, se cesta kapitalismu, ani otevření se vůči zahraničním investorům, nijak nezamlouvala. A tak zatímco Indie učinila nesporné pokroky – v oblasti vědy, zemědělských technologií a demokratických institucí – zůstávalo hospodářství celá desetiletí pozadu za svým možným potenciálem. Ovšem jen co Indie v polovině osmdesátých let nastoupila kurs protržních reforem, vyhlídky se rapidně zlepšily. V roce 1991 se Indie rázně a rozhodně vydala směrem otevřeného obchodu a tržní liberalizace a tím definitivně rozbila okovy nefungující ekonomické strategie.

Během devadesátých let již nalezla Indie pevnou půdu pod nohama a stala se tržní ekonomikou plně se integrující do světového hospodářství. Vzhledem ke své chudobě, komplikovanosti a nesmírné velikosti (dokonce i všeobecné národní volby se musejí konat několik týdnů, aby byla stovkám miliónům voličů umožněna volba), byl postup tržních reforem jen pozvolný, ale rovněž neuvěřitelně odolný vůči různým šokům. Stará centralizovaná politická struktura, jenž byla kdysi vystavěna kolem Nehrúovy strany Indického národního kongresu, v polovině devadesátých let zkolabovala a uvolnila cestu následným slabým multistranickým vládám. Ovšem nesmírně důležité je to, že každá nová vláda souhlasila a podporovala s nastoupeným kursem globalizace a tržních reforem, a tak se nyní základní proreformní směr stal celonárodním konsensem skutečně všech velkých politických stran.

Dnešní vláda získala mocný mandát ve volbách loňského podzimu, jenž jí dává několik let na to, aby reformy řádně prohloubila a rozšířila. S takovým politickým mandátem má Indie velkou šanci na dramatický průlom a následný rychlý ekonomický růst. Je zde několik faktorů, které nyní pracují ve prospěch Indie: