18

Přerozdělování, nebo začleňování?

RIJÁD – Otázka prohlubující se nerovnosti příjmů výrazně figurovala na letošním zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu. Jak známo, ekonomika Spojených států v posledních třech desetiletích výrazně rostla, avšak střední příjem domácností nikoliv. Většinu zisků inkasovalo nejbohatší 1% (ba dokonce nejbohatších 0,01%) Američanů, což je věc, kterou žádná společnost pravděpodobně nebude dlouho tolerovat.

Mnozí lidé se obávají, že jde o celosvětový jev, který má všude podobné příčiny – je to i klíčové tvrzení v opěvované knize Thomase Pikettyho Kapitál v jednadvacátém století. Taková představa však může být nebezpečně zavádějící.

Je zásadně důležité rozlišovat nerovnost v produktivitě mezi firmami a nerovnoměrnou distribuci příjmů uvnitř nich. Tradiční boj mezi prací a kapitálem se vede o to druhé, když se zaměstnanci a vlastníci perou o podíl na koláči. Zároveň však existuje překvapivě hluboká nerovnost v produktivitě firem, což znamená, že se radikálně liší velikost samotného koláče. Zejména to platí v rozvojových zemích, kde lze běžně nalézt desetinásobné rozdíly v produktivitě na úrovni provincií a státu a ještě mnohem větší rozdíly na úrovni obcí.

Tyto dva velmi odlišné zdroje nerovnosti se často směšují, což brání jasným úvahám o jednom i druhém. Oba souvisejí s podobným rysem moderní produkce: s faktem, že vyžaduje mnoho vzájemně se doplňujících vstupů. Ty zahrnují nejen suroviny a stroje, které lze dopravovat tam a zpět, ale i mnoho specializovaných pracovních kvalifikací, infrastrukturu a pravidla, jež tak snadno přesouvat nelze, a tudíž musí být umístěny vedle sebe. Nedostatek kteréhokoliv z těchto vstupů může mít katastrofální dopady na produktivitu.