BRUSEL – U mnoha záležitostí chybí EU soudržná strategie. Má jen útržkovité hospodářské politiky vůči Rusku, ctižádost stát se aktérem na Středním východě neprovází vhodná strategie a navzdory původně vůdčímu postavení ohledně Kjótského protokolu postrádá návazný program. A největší otázku ze všech – jak pěstovat vztahy s Čínou, Indií a dalšími giganty budoucnosti – tvůrci politik na úrovni EU prakticky přehlížejí.
Těmto záležitostem je teď třeba věnovat pozornost a EU by jako nedílnou součást své snahy najít nové globální strategie měla vítat kritiku své činnosti, ne se jí vyhýbat. Má-li EU zdvihnout zrak z vlastního dvorku k obzoru, musí najít soulad mezi různými názory, které napříč Evropou panují ohledně jejího místa ve světě a jejích hlavních zájmů. To znamená potřebu zabývat se těmi odstíny politického mínění, které Evropská komise a Evropský parlament považují za „euroskeptické“.
Naproti tomu samozřejmě působí fakt, že byrokracie EU se cítí nemilována a zneuznána. Mezi mnoha vysoce postavenými činiteli panuje bezmála zákopová kultura a strachují se, že rozdmýchávání plamenů odporu mezi evropskými voliči by jednou mohlo zhatit směřování evropské jednoty.
BRUSEL – U mnoha záležitostí chybí EU soudržná strategie. Má jen útržkovité hospodářské politiky vůči Rusku, ctižádost stát se aktérem na Středním východě neprovází vhodná strategie a navzdory původně vůdčímu postavení ohledně Kjótského protokolu postrádá návazný program. A největší otázku ze všech – jak pěstovat vztahy s Čínou, Indií a dalšími giganty budoucnosti – tvůrci politik na úrovni EU prakticky přehlížejí.
Těmto záležitostem je teď třeba věnovat pozornost a EU by jako nedílnou součást své snahy najít nové globální strategie měla vítat kritiku své činnosti, ne se jí vyhýbat. Má-li EU zdvihnout zrak z vlastního dvorku k obzoru, musí najít soulad mezi různými názory, které napříč Evropou panují ohledně jejího místa ve světě a jejích hlavních zájmů. To znamená potřebu zabývat se těmi odstíny politického mínění, které Evropská komise a Evropský parlament považují za „euroskeptické“.
Naproti tomu samozřejmě působí fakt, že byrokracie EU se cítí nemilována a zneuznána. Mezi mnoha vysoce postavenými činiteli panuje bezmála zákopová kultura a strachují se, že rozdmýchávání plamenů odporu mezi evropskými voliči by jednou mohlo zhatit směřování evropské jednoty.