0

Vzpomínka na Bronisława Geremka

VARŠAVA – Když nám nečekaně zemře přítel, vzpomínáme na jeho tvář, na jeho úsměv, na navždy nedokončené rozhovory. Dnes vidím Bronisława Geremka, který před pár týdny zahynul při autonehodě, ve vězení v Białołęce a slyším jeho ochraptělé výkřiky zpoza mříží věznice v Rakowiecké ulici. Vidím a slyším Bronka v Castel Gandolfu, kde oslovuje papeže Jana Pavla II.

Vidím ho také během utajených schůzek Solidarity a během jednání u kulatého stolu v roce 1989; vidím ho, jak v našem parlamentu vyhlašuje konec Polské lidové republiky a jak na CNN oznamuje, že Polsko vstoupilo do NATO. A vzpomínám na desítky soukromých rozhovorů, diskusí a hádek, které jsme spolu za téměř 40 let vedli.

Bronisław Geremek byl jedním z nás, abych citoval slova spisovatele Josepha Conrada, jehož obdivoval. Aktivně se podílel na činnosti demokratické opozice a Solidarity, bojoval za polskou nezávislost a lidskou svobodu a platil za to vysokou cenu. Patřil k těm, kdo chtěli zůstat věrni tradici Lednového povstání a legií Józefa Piłsudského, odkazu povstalců z varšavského ghetta a varšavského povstání, hodnotám „polského října“ a studentské revolty z roku 1968, hodnotám KOR (Výboru na obranu dělníků) a Solidarity.

Geremek věděl, že vyřazování ze společnosti a zotročování ničí lidskou důstojnost a ponižuje naše lidství. Věděl, že diktatury vedou k morální okoralosti. Cenil si svobody, skutečných vědomostí, nezávislého myšlení, odvahy k nekonformnosti, ducha odporu, krásy polského romantismu, nezištného jednání a lidské důstojnosti. Na morální pokleslost reagoval se zhnusením, ale i se strachem. Viděl v ní zdroj zneužitelných mas, lidský rezervoár totalitních hnutí.