9

V Evropu nevěříme

MADRID – Kritikové Evropské unie už desítky let mluví o demokratickém deficitu. Nikdy jsem tuto výtku vůči EU a jejím institucím nepřijímala, ale vidím uvnitř unie nový a nebezpečný deficit – deficit důvěry, a to jak mezi vládami, tak i mezi občany různých členských zemí. Kdyby dnešní eurobankovky obsahovaly podobně jako dolary motto, mohlo by docela dobře znít: „V Evropu nevěříme.“

Tento nedostatek důvěry přivedl eurozónu na pokraj vnitřního zhroucení a zpochybňuje samotnou budoucnost evropské jednoty. Oblouk dějin EU jako by se skláněl ke katastrofě – právě k takové periodické evropské katastrofě, jakým měla integrace bránit. Jakkoliv to může znít nabubřele, rozpad eura a zmatek, který by zachvátil evropský projekt, nemluvě o celosvětových důsledcích, by znamenal srovnatelnou devastaci.

Deficitem evropské důvěry a důvěryhodnosti se však zabývá jen málo oficiálních prohlášení, natožpak politik. Současná krize obnažila původní mezery a prohlubující se praskliny v dohodě mezi evropskými občany a institucemi EU, mezi evropským severem a jihem i mezi evropskými národy a evropskými elitami.

Skutečně se vynořila nebezpečná emocionální rozprava, která odráží – a přiživuje – nejhorší stereotypní představy o „líném jihu“ a „despotickém severu“. Je příznačné, že nejnovější průzkum Pewova ústavu odhalil na konci května jednoznačný názor na otázku, kteří Evropané pracují nejméně tvrdě: jsou to Jihoevropané, a zejména Řekové. Stejně tak předvolební průzkumy i volby samotné signalizují po celé Evropě vzestup populistů, přičemž supí chování finančních trhů pramení z cynické kalkulace, že EU postrádá prostředky k obnovení vlastní důvěryhodnosti.