6

Jak zkvalitnit vládnutí v arabském světě

WASHINGTON – Nedávný průzkum provedený Carnegieho nadací za mezinárodní mír mezi 100 arabskými myšlenkovými lídry odhalil zdrcující shodu v otázce, co je základem mnoha problémů blízkovýchodního regionu: absence kvalitního vládnutí. Respondenti dokonce kladli větší důraz na domácí problémy vyplývající z tohoto nedostatku – autoritářství, korupci, zastaralé vzdělávací systémy a nezaměstnanost – než na regionální potíže včetně hrozby samozvaného Islámského státu (ISIS) nebo vměšování se ze strany regionálních či vnějších mocností.

Tyto informace nejsou nové. Už povstání během arabského jara vynesla do popředí otázku nedostatečnosti zastaralých společenských smluv v regionu tváří v tvář současným politickým a ekonomickým výzvám. Přesto se arabské vlády zjevně nepoučily.

Pět let po vypuknutí těchto povstání mají arabští občané stále jen slabý – a v některých případech dokonce ještě slabší – hlas při správě záležitostí svých zemí. Navíc jsou závislí na rentiérských ekonomikách, které nedokážou vytvářet dostatek pracovních míst pro mladou vzdělanou populaci. A potýkají se s alarmující absencí vlády zákona, takže nemají žádné záruky, že se jim dostane rovného zacházení bez ohledu na pohlaví, etnický původ či náboženství.

Dnešní špatné vládnutí však neznamená, že je arabský svět odsouzený k nezdaru. Tunisko slouží jako světélko naděje. Po revoluci v roce 2011 nastoupilo na cestu konsensuálního a začleňujícího procesu a vytvořilo novou společenskou smlouvu, která podporuje individuální i kolektivní práva obyvatel.