7

Útěcha studené války

NEW YORK – Vztahy mezi Západem a Ruskem byly málokdy horší než dnes, po intervenci ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajině a rozhodnutí anektovat Krym. Americký prezident Barack Obama se však snaží ujistit svět, že nejde o začátek nové studené války.

Přesto jestřábi mezi americkými liberály a konzervativci tvrdé ruky srovnávají Obamovo vedení s údajně tvrdšími prezidenty, jako byli Dwight Eisenhower a Ronald Reagan. Co na tom, že Eisenhower neučinil nic, aby zabránil sovětským tankům rozdrtit v roce 1956 maďarské povstání, nebo že Reagan neměl v úmyslu podpořit aktivisty Solidarity, když se vzbouřili proti komunistickému režimu v Polsku.

Studená válka v mnoha ohledech usnadňovala americkým prezidentům situaci. Existovaly pouze dvě velké mocnosti – Čína se donedávna za mocnost nepočítala – a jejich sféry zájmu byly jasně ohraničené. Vládnoucí ideologie Sovětského svazu byla neméně jasná: šlo o stalinistickou verzi komunismu.

Stalinismus byl podobně jako čínský maoismus ve skutečnosti hluboce konzervativní a zaměřený převážně na upevňování moci režimu doma a jeho nadvládu nad satelity v zahraničí. Ideologickým nepřítelem byl kapitalistický svět, avšak bezprostředními nepřáteli byli „trockisté“, „revizionisté“ a další „reakční živly“ uvnitř sovětské sféry. V časech krize se do služeb sovětských zájmů mobilizoval ruský nacionalismus staré školy.