0

Jak dodržet novoroční předsevzetí

MELBOURNE – Dali jste si nějaká novoroční předsevzetí? Možná jste si předsevzali, že si zlepšíte fyzičku, zhubnete, našetříte nějaké peníze nebo omezíte pití alkoholu. Nebo vaše předsevzetí mohlo být altruističtější: pomoci potřebným či zmenšit svou uhlíkovou stopu. Jestlipak ale své předsevzetí dodržujete?

Z roku 2010 jsme zatím mnoho neodkrojili, ale studie dokládají, že dodržovat novoroční předsevzetí alespoň měsíc se zdaří necelé polovině těch, kdo si je dají. Co nám to říká o povaze člověka a o naší schopnosti žít prozíravě či eticky?

Část problému samozřejmě tkví v tom, že si předsevzetí dáváme proto, abychom udělali něco, co bychom jinak zřejmě neudělali. Jedině anorektik by si předsevzal, že si aspoň jednou týdně dá zmrzlinu, a jedině workoholik, že stráví víc času před televizí. Nový rok tedy využíváme jako příležitost, abychom se pokusili změnit chování, které se bude zřejmě měnit jen těžko. Neúspěch tím pádem není nikterak vzdálenou možností.

Předsevzetí si nicméně dáváme zřejmě kvůli přesvědčení, že by bylo nejlepší udělat právě to, co jsme si předsevzali. Jenže když už jsme se tak rozhodli, proč to prostě neuděláme? Už od Sókrata je tato otázka pro filozofy oříškem. V Prótagorovi, jednom z Platónových dialogů, Sókratés říká, že se nikdo nerozhoduje pro nic, co by pokládal za špatnost. Zvolit si zlo je tedy jistým omylem: lidé se ho dopouštějí, jen pokud jej považují za dobro. Pokud lidem ozřejmíme, co je nejlepší, domnívali se zřejmě Sókratés a Platón, budou se tak chovat. Strávit toto učení je ale těžké – těžší než spořádat ještě jeden kousek koláče, o němž víme, že pro nás vůbec není dobrý.