20

Kudy vpřed v Hongkongu

LONDÝN – Není tak docela pravda, že se zraky celého světa upírají na Hongkong. Platilo by to, samozřejmě, kdyby obyvatelům pevninské Číny bylo dovoleno dozvědět se, co se v nejúspěšnějším městě jejich vlasti děje. Jenže čínská vláda se snaží znemožnit, aby zprávy o hongkongských demonstracích za demokracii pronikly do zbytku země – což není právě známkou důvěry čínských vládců v jejich systém autoritářské vlády.

Než nemotorným hongkongským úřadům navrhnu nějaký postup, je potřeba objasnit tři věci. Zaprvé, je urážkou poctivosti a zásadovosti občanů Hongkongu, když se o nich tvrdí, jak činí propagandistická mašinérie čínské vlády, že je manipulují cizí mocnosti. Desetitisíce demonstrantů v Hongkongu podněcuje vášnivé přesvědčení, že by měli mít možnost sami spravovat své věci, jak jim bylo slíbeno, a ve svobodných a spravedlivých volbách si zvolit, kdo jim bude vládnout.

Zadruhé, lidé mimo Hongkong mají oprávněný zájem na tom, co se ve městě děje. Hongkong je významné mezinárodní centrum, jehož svobody a autonomie byly garantovány ve smlouvě uložené u Organizace spojených národů. Konkrétně Velká Británie, druhá strana této Čínsko-britské společné deklarace, si vymohla záruky, že přetrvání hongkongské autonomie a tamních svobod bude garantováno na 50 let.

Námitky, že britští ministři a členové parlamentu by do hongkongských záležitostí neměli strkat nos, jsou proto k smíchu. Mají naopak právo a morální povinnost nadále dohlížet, zda Čína svou část dohody dodržuje – což, abychom byli spravedliví, doposud povětšinou dělala.