2

Hollande, nebo vzpoura?

PAŘÍŽ – Ať už to dopadne jakkoli, Evropu dnes zaneprazdňuje vzpoura proti fiskálnímu paktu, jenž členské země Evropské unie odsuzuje k úsporným opatřením bez růstu. Bude muset dojít k vojenskému puči, aby se uznalo, že situace je neudržitelná? Anebo nekompromisním postojem Německa pohne volba Françoise Hollanda francouzským prezidentem?

Vyhlídky na snížení veřejných schodků na méně než 3 % HDP jsou nerealistické jak v Nizozemsku, tak ve Španělsku. Není-li EU připravena sáhnout teď k represivním opatřením, bude těmto zemím muset popustit otěže – s vědomím, že evropská veřejnost má sklon reagovat negativně, kdykoli je tázána na názor. V Řecku nedávné volby nevedly ke vzniku žádné vlády, což si vynucuje další všeobecné volby v červnu.

Irsko je naštěstí méně zneklidňující, leč naděje, že fiskální pakt projde ve všelidovém referendu, slábnou. Zajisté, vyškrtnutím klauzule o jednomyslnosti by se našla cesta jak tuto překážku obejít a realizaci paktu zajistit. To ale nic neřeší, protože Francie ani Itálie pakt neratifikují. Jen podmínečnou podporu mu podle všeho dali i němečtí sociální demokraté, jejichž podporu kancléřka Angela Merkelová potřebuje k ratifikaci v Bundestagu.

Německo je obviňováno z monetaristického dogmatismu a ze zodpovědnosti za vyostřování ekonomické asymetrie mezi jím samým a jeho sousedy v eurozóně. Poměrně dobrý zdravotní stav umožňuje Německu financovat své dluhy za úrok nižší, než je míra inflace, zatímco jiné evropské státy financují své dluhy při úrokových měrách převyšujících inflaci o tři body.