0

Historie, využitá a zneužitá

LONDÝN – Historička Margaret Macmillanová ve své výtečné knize „Dějiny využité a zneužité“ vypravuje, kterak dva Američané diskutovali o ukrutnostech 11. září 2001. Jeden z nich načrtne spojitost s Pearl Harborem, japonským útokem na USA v roce 1941. Jeho přítel netuší, na co naráží. „No,“ odpoví první muž, „to bylo, když Vietnamci bombardovali americké loďstvo a začali válku ve Vietnamu.“

Až tak špatná historická paměť vždycky není. Mezinárodní politika a diplomacie jsou ale plné příkladů využívání mylných a neuvážených precedentů ke zdůvodňování zahraničněpolitických rozhodnutí, neodvratně směřujících k pohromě.

Svědkem, kterého politici ve snaze obhájit důvody pro zahraniční zásahy často předvolávají, je Mnichov, schůzka Adolfa Hitlera, Édouarda Daladiera, Nevilla Chamberlaina a Benita Mussoliniho v roce 1938. O katastrofické britské invazi do Egypta v roce 1956 se tak hovořilo, jako by Gamál Násir představoval návrat k fašistickým diktátorům 30. let 20. století. Kdybychom se s ním usmiřovali, následky na Středním východě by prý byly katastrofické.

Mnichov byl rovněž povolán jako zdůvodnění války ve Vietnamu a války v Iráku, vzniklé z rozhodnutí prezidenta Bushe. Appeasement – slovo, které je zkratkou pro diplomatické angažmá a odmítnutí vojenských možností –, jak jsme jej zažili ve 30. letech minulého století, nám prý měl připomínat, co by se stalo, kdybychom nebránili Jižní Vietnam a nenapadli Irák. Co se v obou zemích stalo, víme.