0

Nesnadné otázky ohledně snadných rozvojových peněz

Dosažení Rozvojových cílů tisíciletí (RCT) do roku 2015 je obrovská výzva, před níž stojí mezinárodní společenství, a existuje široce rozšířená shoda, že k jejich splnění je nezbytné navýšit externí pomoc. Otázkou teď tedy není zda pomoc rozšířit, nýbrž jak nejlépe ji financovat.

Hledání dalších a stabilnějších prostředků financování potřebných ke splnění RCT vyústilo v rozmanité návrhy na zavedení inovativních mechanismů financování a odpouštění dluhů, předložené zejména britským ministrem financí Gordonem Brownem. Široká škála navržených postupů jak posílit zdroje určené na rozvojovou pomoc však vyvolává nesnadné otázky ohledně řádné rovnováhy mezi objektivními potřebami a zdravým a efektivním financováním.

Dárci i příjemci se musí ujistit o souladu mezi financováním a absorpční schopností. Musí také dbát na to, aby další oficiální financování a odpouštění dluhů nepokřivilo pobídky ani nevytvářelo morální hazard. Nové peníze by měly směřovat k těm, kdo si dobře vedou, ne prostě k těm, koho souží dluhy.

Kromě těchto záležitostí by se návrhy v oblasti financování, jež mají zajistit dosažení RCT, měly též prodiskutovat z pohledu centrálních bankéřů. Mezi nejlepší řešení patří dostatečné zvýšení prostředků vyhrazených v bohatých zemích na zahraniční pomoc a ambicióznější liberalizace obchodu. Takové politiky se však zdají v krátkodobém horizontu politicky neudržitelné, třebaže – podle odhadu Světové banky – by řádné dokončení současného kola uvolňování obchodu pod záštitou Světové obchodní organizace mohlo rozvojovým zemím do roku 2015 přinést 350 miliard USD.