6

Chce to písek v soukolí

PAŘÍŽ – Spojené státy jsou obecně považovány za domov nejhlubších, nejlikvidnějších a nejefektivnějších kapitálových trhů na světě. Americká finanční soustava podporuje efektivní alokaci kapitálu, hospodářský rozvoj a tvorbu pracovních míst.

Tyto a podobné fráze jsou už desítky let mezi americkými zákonodárci, regulátory a finančními firmami bernou mincí. Při sepisování stovek příspěvků cupujících takzvané Volckerovo pravidlo (které by bankám zakázalo soukromé investice) jim lehko splývají ze rtů – či spíše z prstů na klávesnici – i v době, kdy pociťujeme důsledky finanční krize propuknuvší v roce 2008. Běžný čtenář jim přitaká a jde dál.

Objevují se ale známky toho, že tyto předpoklady se dnes zpochybňují. Před krizí se regulační orgány zaměřovaly hlavně na odstraňování obchodních bariér a obecně upřednostňovaly opatření, která trhy dotvářela tříbením rychlejšího a levnějšího obchodování s širší paletou finančních pohledávek. To už dnes neplatí. Právě naopak, předpoklad, že vyšší efektivita trhů vždy a všude představuje veřejné blaho, v současnosti mnozí zpochybňují.

Nemůže snadnost a efektivita vyvolávat také tržní nestabilitu a sloužit spíš zájmům zprostředkovatelů než jejich klientů? Slovní spojení jako „písek v soukolí“ či „kamínek v ústřici“, které bývaly za dnů před prvotním hříchem roku 2006 pejorativní, se dnes používají na podporu regulatorních či fiskálních změn, jež mohou zpomalit obchodování a snížit jeho objem.