8

Zelený domácí produkt?

SANTIAGO – Jedním ze stále se navracejících témat na křiklavě neúspěšném červnovém summitu Organizace spojených národů Rio+20 byla potřeba změnit způsob, jímž měříme bohatství. Mnozí lidé tvrdí, že musíme odhodit naši „posedlost“ hrubým domácím produktem a vyvinout nový, „zelený“ účetní standard, který ho nahradí. Ve skutečnosti by takový krok mohl být vážnou chybou.

HDP je v podstatě jen vyjádření tržní hodnoty veškerého zboží a služeb. Na první pohled to vypadá jako dobrý ukazatel bohatství, ale jak se často uvádí, zahrnuje i věci, které nezvyšují naše bohatství, a vynechává ty, které to dělají.

Nejsou-li například lidé odškodněni za újmu způsobenou znečištěním ovzduší, nebudou jeho nepříznivé důsledky zahrnuty do HDP. Zaplatíme-li za vyčištění vzduchu, zvýší se tím HDP, ale žádné bohatství se nevytvoří. Stejně tak vzniká ekonomická hodnota, pokud se odpadní voda přirozeně vyčistí v mokřadech, ale protože přitom nedochází k žádné transakci, není to v HDP započítáno.

Nad těmito omezeními HDP jakožto měřítka bohatství stojí za to se zamyslet. Stejně tak může mít smysl vytvořit lepší HDP, který zahrnuje dosud nezapočítávané přínosy, odečítá náklady na externality a vylučuje aktivity nepřinášející žádné bohatství. Mnohé z navrhovaných „zelených“ náhražek, jakkoliv jsou dobře míněné, bohužel nemusí tato omezení odpovídajícím způsobem řešit, a dokonce by mohly vést k horším výsledkům.