PAŘÍŽ – Od vypuknutí finanční krize v roce 2008 jsou vlády rozvinutých zemí pod značným tlakem. V mnoha státech došlo k náhlému propadu daňových příjmů, když se ekonomika scvrkla, příjmy snížily a transakce na trhu nemovitostí zastavily. Výpadek v daňových výnosech byl ve většině případů okamžitý, hluboký a trvalý. Vlády neměly jinou možnost než zvýšit daně nebo si zvyknout na horší časy.
V některých zemích byl šok tak velký, že ani výrazné zvýšení daní nedokázalo tento propad zacelit. Ve Španělsku navzdory daňovému zvýšení odpovídajícímu více než 4% HDP od roku 2010 činil poměr daňových výnosů k HDP v roce 2014 pouhých 38%, oproti 41% v roce 2007. V Řecku se zvýšení daní během téhož období rovnalo 13% HDP, avšak daňový poměr vzrostl o pouhých šest procentních bodů. Jinde narazilo zvyšování daní na politické limity ještě dříve, než propast mohla být zacelena. Priorita se chtě nechtě dává výdajovým škrtům.
Také deziluze v otázce budoucího růstu zvyšuje tlak. Bilance produktivity je v posledních několika letech obecně slabá, což naznačuje, že růst by v nadcházejících letech mohl být pomalejší, než se dříve čekalo. Zdá se tedy, že růst příjmů nepostačí k vyrovnání prudkého vzestupu veřejných výdajů na zdravotnictví a penze v důsledku stárnutí obyvatelstva.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Since the 1990s, Western companies have invested a fortune in the Chinese economy, and tens of thousands of Chinese students have studied in US and European universities or worked in Western companies. None of this made China more democratic, and now it is heading toward an economic showdown with the US.
argue that the strategy of economic engagement has failed to mitigate the Chinese regime’s behavior.
While Chicago School orthodoxy says that humans can’t beat markets, behavioral economists insist that it’s humans who make markets, which means that humans can strive to improve their functioning. Which claim you believe has important implications for both economic theory and financial regulation.
uses Nobel laureate Robert J. Shiller’s work to buttress the case for a behavioral approach to economics.
PAŘÍŽ – Od vypuknutí finanční krize v roce 2008 jsou vlády rozvinutých zemí pod značným tlakem. V mnoha státech došlo k náhlému propadu daňových příjmů, když se ekonomika scvrkla, příjmy snížily a transakce na trhu nemovitostí zastavily. Výpadek v daňových výnosech byl ve většině případů okamžitý, hluboký a trvalý. Vlády neměly jinou možnost než zvýšit daně nebo si zvyknout na horší časy.
V některých zemích byl šok tak velký, že ani výrazné zvýšení daní nedokázalo tento propad zacelit. Ve Španělsku navzdory daňovému zvýšení odpovídajícímu více než 4% HDP od roku 2010 činil poměr daňových výnosů k HDP v roce 2014 pouhých 38%, oproti 41% v roce 2007. V Řecku se zvýšení daní během téhož období rovnalo 13% HDP, avšak daňový poměr vzrostl o pouhých šest procentních bodů. Jinde narazilo zvyšování daní na politické limity ještě dříve, než propast mohla být zacelena. Priorita se chtě nechtě dává výdajovým škrtům.
Také deziluze v otázce budoucího růstu zvyšuje tlak. Bilance produktivity je v posledních několika letech obecně slabá, což naznačuje, že růst by v nadcházejících letech mohl být pomalejší, než se dříve čekalo. Zdá se tedy, že růst příjmů nepostačí k vyrovnání prudkého vzestupu veřejných výdajů na zdravotnictví a penze v důsledku stárnutí obyvatelstva.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in