0

Jak si (opět) zajistit souhlas Německa

ŽENEVA – Evropská krize suverénního zadlužení, odvíjející se jako zpomalený film, možná vypadá jako jedinečná událost. Ale není. Před pouhými několika desetiletími Evropa měla Mechanismus směnných kurzů (ERM), jenž se zhroutil během krize velmi připomínající tu, která Evropu postihuje dnes. Dopadne to tentokrát jinak?

ERM byl mechanismus, který svazoval kurzovní pohyby většiny evropských měn do vymezených mantinelů. Měnové politiky členských zemí ERM se ovšem tvořily doma, a tak není divu, že tu a tam vedly k fiskálním nevyváženostem. Kdykoli kapitálové trhy mezi členy ERM vycítily problém, pravidelně vzaly zkrátka nejzranitelnější měnu a nutily tamní úřady k devalvaci. Úřady se vzpíraly, obviňovaly spekulanty a pak, obvykle po několika horečnatých dnech, se vzdaly.

Trhy též testovaly rozhodnost tvůrců politik v jinak zdravých zemích ERM, zejména když docházelo k rozsáhlým stávkám nebo významným volbám. V takových případech se mohla dostat do potíží i vláda se spořádanými ekonomickými fundamenty, která měla před svým finančním prahem zameteno. Prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet to dobře ví: zkraje 90. let takové krizi čelil jako guvernér francouzské centrální banky.

Část soudobých pozorovatelů ERM se domnívala, že existuje snadné řešení těchto potíží. Kdyby centrální banka tisknoucí „tvrdou měnu“ (Německo) vyjádřila ochotu poskytnout neomezenou podporu „slabé měně“, řešení by bylo na světě. Německá Bundesbanka, tvrdilo se, by byla připravena kupovat „neomezená množství“ lir či franků, takže by si nikdo nedovolil s žádnou z měn spekulovat nakrátko.