Čtyři německá ne

BERLÍN – Německá pozice ve vztahu k Evropě se stala odmítavou a staženou. Její politici odmítají aktivnější fiskální politiku pro země eurozóny postižené krizí; odmítají podpořit evropský investiční program, který by zajistil růst a poptávku; místo aby vyhlásili jako svůj primární cíl rychlejší růst potenciálu země, vyhlásili fiskální přebytek; a začali se otáčet zády k Evropské centrální bance (ECB) v rámci úsilí proti deflaci a nedostatku úvěrů. Ve všech těchto čtyřech bodech se Německo mýlí.

Můžeme si být jistí, že německé odmítání úzkoprsých návrhů Francie a Itálie na bezpodmínečnou fiskální expanzi, je opodstatněné. Konec konců, fiskální stimulus může fungovat jedině v případě, že podporuje soukromé investice a je doprovázen mnohem ambicióznějšími strukturálními reformami. Těmi reformami, kterým v současně době Francie a Itálie odolávají.

Německo má však veškerou potřebnou moc k tomu, aby implementovalo reformy zaměřené na stabilitu, které chce pro Evropu. Pro začátek by mohlo společně s Evropskou komisí přinutit Francii k usilí o hlubší reformy, výměnou za více času pro konsolidaci deficitu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/JInLZu6/cs;