4

Německo není Volkswagen

MNICHOV – Skandál s Volkswagenem vyvolal otázky o německém modelu produkce. Pokud byl úspěch dieselových vozidel částečně vděčný za podvodné snahy skrýt množství škodlivých emisí, které produkují, nevyvolají obdobná zjištění u dalších firem otázky o transformaci země z “nemocného muže Evropy“ na exportem řízeného ekonomického tahouna?

Naštěstí je odpověď skoro určitě ne. Konkurenční výhoda Německa souvisí mnohem méně s podvody než s tím, jak jsou jeho firmy strukturovány a jakou mají firemní kulturu, ve které fungují. Jedna z hlavních automobilek Německa je výjimkou a ne příkladem z výrobních pravidel, která dovedla zemi k úspěchu.

Německý úspěch je opravdu často citován jako něco, co by jiné země měly následovat jako příklad a citován je oprávněně. Od počátku století země vyrostla v jednoho z největších světových exportérů a předčila všechny další hlavní země Evropy. Od roku 2000 do 2013 narostl export Německa o 154%, v porovnání se 127% Španělska, 98% Velké Británie, 79% Francie a 722% Itálie.

Hlavní vysvětlení nedávného německého obdivuhodného výkonu tkvělo v platovém omezení. Jenže jak ukazuje porovnání se Španělskem, rychlejší růst platů nemůže být jediným faktorem. Pro upřesnění, mezi lety 2000 a 2008 rostly německé platy o 19%, v porovnání s 48% ve Španělsku. Po finanční krizi v roce 2009 se však role obrátily. Mezi lety 2009 a 2013 byl růst nominální mzdy v Německu na 14%, oproti 4% ve Španělsku. I tak, navzdory rapidnímu růstu platů, se německý export odrazil ode dna rychleji než ten španělský, nebo vlastně jakýkoliv jiný v rámci zemí EU.