0

Asie: od finanční krize ke krizi demokracie

JAKARTA: Politickou krizi v jihovýchodní Asii vystřídala krize finanční. Filipínského prezidenta Estradu, který svůj úřad nikdy nezastával dobře, sesadil v poklidném převratu sám lid země. Obžalobě ze zneužití pravomoci nyní čelí prezident Indonésie Wahíd; totéž hrozí tchajwanskému prezidentu. Nový thajský premiér se ujal úřadu uprostřed skandálu, malajská politika je nejnestabilnější za posledních dvacet let.

Roky rozmachu jihovýchodní Asie jsou ty tam. To ale neznamená, že jsou pryč nadobro, neboť známe příčiny této nestability. Dnešní politické vření má totiž stejné kořeny jako včerejší finanční bouře: neadekvátní, chatrné a nedotvořené instituce. Pokud se tyto institucionální mezery nevyřeší, nemají asijské národy šanci dostat se zpět.

Finance a demokracie nejsou dvojčata, jistě. Paralela zde nicméně existuje. Bez kontroly a vyváženosti zdravých domácích institucí rozruší globální proudy politické liberalizace dřívější autoritářské režimy – zhruba tak, jak ekonomická globalizace zničila slabé finanční instituce. Pro dnešní politické problémy lze v asijské hospodářské krizi z let 1997–98 skutečně nalézt nemálo ponaučení.

Ironií asijské hospodářské krize je to, že zasáhla „zázračné“ ekonomiky se zdravou makroekonomickou politikou a dalekosáhlou finanční liberalizací. Co se přihodilo? Někteří analytici dnes soudí, že liberalizace byla „nepatřičná“ či „nepořádná“. Podobná slova dnes užívají ti, kdo kritizují země, jako je Indonésie nebo Filipíny, že jsou pro skutečnou demokracii příliš živelné a nedisciplinované.