0

Krach volného obchodu

KODAŇ – Minulý měsíc zkrachovala jednání v Dauhá, která slibovala volnější obchod – zdánlivě kvůli technické drobnosti v pravidlech zajišťování. Ve skutečnosti však rozhovory zkrachovaly proto, že nikdo – Evropa, Spojené státy, Čína, Indie ani další hlavní rozvojové země – nebyl ochoten přijmout krátkodobý politický úder od uražených neefektivních farmářů a rozmazlených domácích průmyslových podniků v zájmu většího dlouhodobého přínosu prakticky pro všechny.

A zároveň zkrachovaly proto, že nám na nich ve skutečnosti nezáleží. Po několika rozhořčených komentářích nechal svět toto téma do značné míry plavat a vrátil se ke svým obvyklým starostem.

To je pošetilé. Zajištění podstatně svobodnějšího obchodu by pomohlo světu v boji proti téměř všem jeho největším problémům. Při úžasně nízkých nákladech bychom zlepšili podmínky ve školství a ve zdravotnictví, zajistili zbohatnutí nejchudším lidem a pomohli zlepšit schopnost všech lidí potýkat se s budoucími překážkami.

Už po staletí víme, že ze svobodného obchodu téměř vždy těží obě strany. Ekonom David Ricardo v roce 1817 poznamenal, že kdyby Velká Británie a Portugalsko využily své komparativní výhody, přineslo by to oběma zemím prospěch. Portugalsko by mohlo levně vyrábět víno, zatímco Velká Británie by mohla vyrábět látky mnohem levněji než víno. Prodejem látek a nákupem vína získá Velká Británie více obojího a Portugalsko také. Totéž platí i dnes, kdy země, které dělají to, co umějí nejlépe, vyrábějí více a směňují to za větší množství všeho ostatního zboží.