0

Francie je zpět v Evropě, ale za jakých podmínek?

Když se Nicolas Sarkozy stal prezidentem Francie, prohlásil, že jeho vlast je zpátky v hlavním proudu Evropy. Od té chvíle je Sarkozy ve víru evropské politické šarvátky.

Jeho energie – ve spojení s vyjednávacími schopnostmi německé kancléřky Angely Merkelové – překonala odpor vůči nové reformní smlouvě, již lídři EU právě v Lisabonu ratifikovali, a po dvou letech ochromující váhavosti postavila Evropskou unii opět na nohy. Tento triumf ovšem znamenal jen částečný návrat Francie do evropské obce. Francouzi si teď musejí vyřešit vlastní nejednoznačné přístupy k Evropě, které po desítky let ovlivňovaly národní politiky.

Francie už půlstoletí mísí dva naprosto odlišné přístupy k Evropě. Někteří Francouzi považují EU za společenství, kde se národní zájmy nevyhnutelně sbíhají. Na druhém kraji je gaullistické přesvědčení, že EU není pro Francii ničím víc než „násobitelem moci“ k obraně vlastních národních zájmů.

Místo využívání Evropy k šíření francouzských myšlenek napříč kontinentem si Francie musí vypěstovat nefalšovanou kulturu sdílení moci a kompromisu. Tato zásadní změna by měla hluboké důsledky pro francouzské politiky v širokém spektru oblastí, od vnitřních záležitostí EU a ekonomiky po zahraniční politiku a úlohu Evropy ve světě.