Francie a Německo se musí angažovat v Iráku

Příští týden se na útesech Normandie sejdou prezident Bush, prezident Chirac a kancléř Schröder, aby si připomněli 60. výročí invaze dne D, která vedla k osvobození Evropy. Tuto příležitost by měli využít také k tomu, aby se sami osvobodili od zahořklosti, která rozštěpila atlantické spojenectví kvůli irácké válce, tvrdí Pierre Lellouche a Christoph Bertram.

Když Spojené státy zahájily válku proti Iráku Saddáma Husajna, Francie a Německo správně varovaly, že by invaze mohla vést k prohloubení nestability na Středním východě a k zesílení hrozby radikálního islámského teroru. Teď když Amerika a její koalice prokázaly neschopnost samy v Iráku zajistit stabilitu, francouzská a německá vláda nemohou dál nečinně přihlížet a samolibě prohlašovat: „My jsme vám to říkali", neboť situace se dále zhoršuje. Je potřeba, aby se obě vlády seriózně a plně angažovali v úsilí, které se musí stát sjednocenou snahou Západu.

Jistěže, pro všechny - včetně Francie a Německa - by bylo nejlepší, kdyby koalice pod vedením USA směřovala k úspěchu a Irák se mohl stát se pilířem stability a modernizace Středního východu. Avšak ať je tento výsledek sebevíc žádoucí, není dnes už pravděpodobný (pokud vůbec kdy byl). Vnitřní stabilita i hospodářské zotavení jsou nadále prchavé. Nad zemí visí čím dál hrozivější přízrak občanské války. Rozštěpený Irák pohroužený do války se sebou samým by byl katastrofou jak pro region, tak pro mezinárodní důvěryhodnost a autoritu USA a pro transatlantické vztahy.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/yqGVDaX/cs;