0

Pro Turecko, pro Evropu

Turecko v současnosti konečně jedná s Evropskou komisí o podmínkách svého případného členství v Evropské unii. Zda se však „případné“ stane „faktickým“, zůstává nadále otevřenou otázkou. Dokončení jednání se pravděpodobně ukáže být stejně složité jako rozhodnutí je vůbec začít.

Připomeňme si, že Turecko podalo svou první žádost o vstup už v roce 1959 a že od roku 1963 Evropské hospodářské společenství, předchůdce dnešní EU, odpovídalo zdržovací taktikou: požadavkem celní dohody. Vzhledem k tomu, že Turecko se nikdy nenechalo odbýt negativní odpovědí – a poté, co se mu dostalo série kývnutí a mrknutí naznačujících, že členství by jednou mohlo přijít –, začalo být současně čím dál zřejmější turecké očekávání konečné integrace do EU.

Obyčejní Evropané ale začali nahlížet do map a zeměpisná fakta, jež měli před sebou, nelze popírat: 95% tureckého území a 80% tamní populace je v Asii. Navzdory zahájení procesu vyjednávání proto jak v Turecku, tak s mnohem větším důrazem v EU pokračuje ostrá a živá debata o tom, zda Turecko skutečně patří do Evropy.

Samozřejmě, otázku evropské identity Turecka nelze zodpovědět poučením o geografii. Přinejmenším polovina úhrnu řeckého divadla a filozofie vznikla v Malé Asii. První evangelizační cesty svatého Petra a svatého Pavla vedly do Turecka. Později bylo osmanské Turecko celá staletí považováno za součást „uspořádání Evropy“, když se ukázalo jako nepostradatelné k rozvržení a zabezpečení strategické rovnováhy mezi mocnostmi evropského kontinentu.