Po stopě eura

Dějiny eura jsou zářným příkladem toho, jak ekonomické myšlenky utvářejí veřejné mínění a jak nakonec přetvářejí politické a ekonomické instituce. Kanaďan Robert Mundel, nositel Nobelovy ceny za ekonomiku v roce 1999, byl první, kdo psal o užitku měnových unií. Projekt, na jehož konci stojí zrod eura, byl inspirován nejen Mundellovými myšlenkami, ale také pochopením významu a smyslu efektivních pravidel pro interakci mezi vládními úřady, jako jsou centrální banky, a zbytkem společnosti.

Evropská hospodářská a měnová unie (EMU) se zrodila ze zdánlivě protichůdného tvrzení, že pravomoci, které vlády mají nad směnnými kurzy a finančními trhy, se obyčejně negativně odrážejí v jejich schopnosti udržet na těchto trzích stabilitu. Itálie je toho dobrým příkladem: před vznikem EMU zemi sužovala vysoká inflace, vysoké úrokové sazby a vysoký vládní dluh, který ohrožoval stabilitu veřejných financí a životní úroveň všech Italů.

Poté, co se směnný kurz a úrokové sazby vymanily zpod přímé kontroly italských vládních úřadů, metla vysoké inflace a vysokých úrokových sazeb zmizela. To však ještě nemusí znamenat, že italské úřady jsou neschopné či nějak zvlášť špatné. Slo pouze o to, že pravidla, jimiž se v Evropě řídila měnová a daňová politika před vznikem EMU, již nebyla vhodná pro vysoce aktivní kapitálové trhy, jež se vyvinuly za posledních dvacet let.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/lJKLYJb/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.