3

Evropské fiskální východisko

BRUSEL – Mezinárodní měnový fond aktuálně odhaduje 30% riziko deflace v eurozóně a údaje o růstu zůstávají neuspokojivé. Tvůrci politik však jako by uvízli v zúžení mezi ekonomickými, politickými a právními mantinely, které brání efektivnímu jednání. Dodržet pravidla stanovená v politikách se zdá nemožné bez růstu, avšak růst se zdá nemožný bez porušení těchto pravidel.

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble je politicky vázán překonat přísný domácí fiskální rámec a zajistit to, co označuje za rozpočtovou „černou nulu“. Francouzská vláda usiluje o obnovení věrohodnosti reformních slibů, které dala výměnou za odklady fiskální korekce, a Itálie zatížená jedním z největších dluhových břemen v eurozóně má k využívání fiskální politiky málo prostoru. Evropskou centrální banku zase omezují pochybnosti o zákonnosti jejího programu „přímých měnových transakcí“ – nákupů suverénních dluhopisů, které by mohly vyústit v přerozdělovací fiskální politiku.

Jestliže veškerá pravidla směřují k recesi, jak má Evropa povzbudit oživení?

Nejlepším východiskem ze současné slepé uličky v Evropě by byl dvouletý program veřejných investic v hodnotě 400 miliard eur, financovaný dluhopisy Evropské investiční banky (EIB). Půjčky EIB nemají žádné dopady na evropská fiskální pravidla. Nezapočítávají se jako nový dluh ani jako deficit kteréhokoli z členských států, což znamená, že nové vládní výdaje by bylo možné financovat bez vlivu na národní fiskální výsledky.