31

Evropští barbaři uvnitř bran

BERLÍN – Právě jsem na dvoutýdenní cestě po Evropě. Pobývám zde v době, kdy může být člověk ve vztahu k evropským vyhlídkám velmi pesimistický, ale i konstruktivně optimistický.

Nejprve špatné zprávy: Paříž je po hrůzných listopadových teroristických útocích zasmušilá, ne-li přímo v depresi. Francouzský hospodářský růst zůstává neduživý, nezaměstnaní lidé a mnozí muslimové se cítí odcizení a krajně pravicová Národní fronta Marine Le Penové dosáhne v nadcházejících regionálních volbách pravděpodobně dobrého výsledku. V Bruselu, který byl kvůli riziku teroristických útoků napůl vylidněný a uzavřený, zatím instituce Evropské unie nevymyslely jednotnou strategii, jak zvládnout příliv migrantů a uprchlíků, natož aby dokázaly řešit nestabilitu a násilí v bezprostředním sousedství EU.

Mimo eurozónu, konkrétně v Londýně, panují obavy z negativních finančních a ekonomických vlivů šířících se z měnové unie. A vzhledem k migrační krizi a nedávným teroristickým útokům může referendum o setrvání v EU – které se pravděpodobně bude konat příští rok – vést až k vystoupení Spojeného království z unie. Po něm by pravděpodobně následoval jeho rozpad, poněvadž „brexit“ by podnítil Skoty k vyhlášení nezávislosti.

V Berlíně se zatím vedoucí role německé kancléřky Angely Merkelové ocitá pod stále větším tlakem. Její rozhodnutí ponechat Řecko v eurozóně, její odvážné, ale nepopulární rozhodnutí umožnit milionu uprchlíků vstup do země, skandál firmy Volkswagen a ochabující hospodářský růst (kvůli zpomalení v Číně a na rozvíjejících se trzích) vystavily kancléřku kritice i ve vlastní straně.