0

Bezmocná moc evropské sociální demokracie

Na první pohled se zdá, že evropská sociální demokracie je v krizi. Sešup Gordona Browna ve Velké Británii, brutální šok z hospodářského poklesu ve Španělsku, těžkosti s obnovením vedoucí role socialistů ve Francii, kolaps středolevé koalice v Itálii a těžké půtky uvnitř německé SPD, to vše ukazuje na zdánlivou neschopnost sociální demokracie využít příležitosti, kterou by měla nabízet současná finanční krize, a začít uplatňovat větší vliv.

Současný výskyt a značná viditelnost těchto problémů jsou však méně významné, než se jeví. Přehmaty či neobratnost při vládnutí se neomezují pouze na levici: Belgii ochromuje hrozba rozpadu, Rakousko se stále snaží stmelit prapodivnou konzervativní koalici, Polsko usiluje o spolehlivé vyvážení řady svých zpátečnických impulzů a popularita francouzského prezidenta dosahuje rekordních minim.

Současnou nejistotu Evropy pomáhají vysvětlit dva faktory. Prvním je existence hospodářské a finanční krize, kterou překonáváme jen pomalu. Druhým je pak způsob, jímž o této krizi informují sdělovací prostředky. Domnívám se, že právě kombinace těchto dvou faktorů stojí v pozadí pocitu bezmoci, který dnes zachvacuje celou Evropu a jenž jako by charakterizoval zejména sociální demokracii.

Při informování o krizi kladla média příliš velký důraz pouze na finance, zatímco znatelnému zpomalování hospodářského růstu nevěnovala dostatečnou pozornost. Je to však hospodářské zpomalení, co snižuje odolnost všech rozvinutých zemí vůči finančním šokům pramenícím z problému špatných hypoték a smíšených úvěrových balíčků, které se následně používají k rozředění rizik spojených se špatnými hypotečními dluhy. Právě kombinace bankovní nejistoty, pomalého růstu a zvýšeného rizika podzaměstnanosti a příležitostného zaměstnávání způsobuje politickou slabost, která je dnes patrná ve Velké Británii, Španělsku, Itálii i jinde.