0

Evropskému vedení schází vize

LONDÝN – Volba Hermana van Rompuye předsedou Rady ministrů Evropské unie a Catherine Ashtonové šéfkou zahraniční politiky EU zajisté podtrhuje, do jaké míry ten který členský stát ovládá kormidlo EU. Členské státy řídí instituce ve svém vlastním zájmu. EU není superstát směle kráčející vstříc novému úsvitu.

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy nebude muset o výsluní světové pozornosti soupeřit s žádnými těžkými vahami z Bruselu. Na Německo se nebude naléhat, aby se vymanilo ze své narůstající uzavřenosti, a nebude už jeho povinností dokládat svůj poválečný demokratický mandát tím, že při každé příležitosti vezme evropský zájem za svůj. Británie se nemusí strachovat, světová role snaživého služebníka Bílého domu jí zůstává.

To nejlepší, co by ze zvolení nových dvou evropských lídrů nevelké proslulosti mohlo vzejít, je směřování k lepšímu a soudržnějšímu řízení činnosti EU. Van Rompuy dokáže nabídnout delší vyhlídky než jen na jedno šestiměsíční národní předsednictví. Ashtonová bude moci pospojovat politické a finanční větve externích politik Evropy.

Zatím ale není jasné, nehledě na to, co říká Lisabonská smlouva, zda Ashtonová má plně pod kontrolou externí rozpočet EU či nominace do nové diplomatické služby. Rozehrává se slabými kartami a může očekávat, že jí do lokte pravidelně dloubne předseda Evropské komise José Manuel Barroso, velký vítěz rozparcelování funkcí. Ministři zahraničí ale budou nesmírně podezřívaví, budou-li mít dojem, že zahraniční politiku přebírá Komise.