Kolaps evropské vědy

Po druhé světové válce se většina Evropanů shodla, že vědecký výzkum nejen posílí jejich hospodářství, ale také jim zajistí větší technologickou nezávislost na Spojených státech a stane se katalyzátorem společenské změny. Britská Královská společnost prosazovala vytvoření německé Společnosti Maxe Plancka s odvoláním na to, že solidarita mezinárodních vědeckých obcí může přispět k usmíření bývalých nepřátel. To vedlo k založení velkých projektů, jako jsou Evropské středisko pro jaderný výzkum (CERN), Evropská kosmická agentura (ESA) a Evropská molekulárně biologická organizace (EMBO), aby pomohly sjednotit evropské výzkumné snahy v základní vědě.

Dnes však evropská věda ve většině zemí upadá (výjimkami jsou Švédsko, Finsko a Island), mrhá existujícím potenciálem talentu a ztrácí přitažlivost pro mladé lidi. Pracuje-li mladý evropský vědec v USA, získá 2,5krát víc příspěvků na vědeckou činnost než v Evropě. Není tedy divu, že dochází k odlivu mozků. Vskutku, Evropa má jen pět vědeckých výzkumníků na tisíc obyvatel, zatímco USA jich mají osm a Japonsko devět. Navzdory tamní silné vědecké tradici jsou čísla týkající se střední Evropy ještě horší a cena integrace do EU zřejmě posune priority ještě dál od vědy a vzdělávání.

Ubývající rozpočty poškozují i zavedené vědce. Pro nadace je například těžké ve vědách o životě najít špičkové Evropany, jimž by udělily své granty. Příčinou není nižší vědecká kvalita, ale vyšší úroveň trvalé podpory, již mají k dispozici vedoucí amerických skupin, aby mohli nové myšlenky proměňovat v objevy.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/WBZPVX8/cs;